Král je mrtev, ať žije královna. I tak by se dal popsat nástup Any Botínové na pozici šéfky správní rady španělské banky Santander. Charismatická bruneta se funkce ujala přesně přede dvěma lety, jen několik hodin poté, co 9. září na infarkt nečekaně zemřel její předchůdce a zároveň otec Emilio Botín. V největší finanční instituci eurozóny s tržní kapitalizací téměř 60 miliard eur má rodina sice jen dvouprocentní podíl, je s ní ale úzce propojena. Botínová je zástupkyní již čtvrté generace v čele banky Santander, která byla založena ve stejnojmenném španělském přístavním městě v roce 1857 a zpočátku sloužila k financování zaoceánského obchodu mezi Španělskem a jeho koloniemi v Jižní Americe.

Naděje, že by i dcera mohla dosáhnout úspěšné kariéry ve finančním světě, měl Emilio Botín již velmi brzy. "Anu Pe", jak se jí také přezdívá, poslal na internáty ve Švýcarsku a v Rakousku, univerzitní vzdělání získala na renomované dívčí univerzitě Bryn Mawr College v Pensylvánii (její matka si prý nepřála, aby byla na univerzitě smíšené). Studium završila titulem MBA na Harvardu a v pouhých 21 letech rovnou začala pracovat v investiční bance J. P. Morgan.

VYHAZOV Z VEDENÍ BANKY PŘÍMO OD OTCE

O kariéru ve světě financí přitom Botínová dle vlastních slov nestála. "Nešla jsem do banky kvůli tomu, že tu práci dělal můj otec nebo protože bych měla v plánu dostat se tam, kde jsem dnes. Vlastně jsem chtěla být novinářkou," řekla v rozhovoru pro deník Wall Street Journal. "Další povolání, které by se mi líbilo, bylo být špionkou," dodala v legraci manažerka, jejíž celé jméno zní Ana Patricia Botín-Sanz de Sautuola O'Shea.

Nakonec ale v bankovnictví zůstala a měla velký úspěch. Manažerka, o níž pozorovatelé říkají, že stejně jako její otec je velmi cílevědomá a velmi tvrdě na sobě pracuje, již v 26 letech zastávala pozici viceprezidentky banky a byla zodpovědná za její aktivity v Latinské Americe. O dva roky později přešla do "rodinného" byznysu Santander, kde se zprvu věnovala expanzi firmy do zahraničí.

Ve věku 30 let se stala členkou správní rady banky, což se v muži dominované španělské ekonomické scéně rovnalo malé senzaci. A když jí bylo 33, převzala vedení Santanderu de Negocios, investiční divize společnosti. V této pozici ale podle pozorovatelů leckdy odvážně riskovala a možná i podcenila rizika, která s sebou aktivity v cizině přinášejí.

Koncem devadesátých let pro Botínovou přišel nečekaný zlom. Poté, co banka převzala konkurenta Banesto, byl Santander tehdy již čtvrtou největší finanční institucí ve Španělsku a chtěl prostřednictvím fúze s dalším konkurentem Banco Central Hispano (BCH) expandovat dále. Zástupci BCH se ale báli, že by Botínovi mohli mít v nově vzniklé firmě příliš velký vliv, a tak se Emilio Botín rozhodl svou dceru "obětovat" a z vedení ji vyloučil. Na to, aby vyklidila svou kancelář, jí prý dal pouhých 24 hodin.

"Můj otec byl toho názoru, že je to tak lepší pro banku, a tak jsem šla," cituje Botínovou magazín Institutional Investor. "Pro mě to byl důkaz toho, že v první řadě myslí na dobro firmy než na vlastní rodinu. A tímto způsobem uvažuji i já," dodala. Podle některých pozorovatelů manažerka přesto jistou dobu otci toto rozhodnutí zazlívala.

Nakonec se ale "porážka" manažerce, která má tři syny a je provdána za španělského aristokrata, vyplatila. Začala podnikat v IT poradenství pro banky a vedla investiční fond. V té době se také setkala s americkým investorem Warrenem Buffettem. "Ten mi poradil investovat jen do věcí, kterým rozumím, a zdůraznil, že byznys je jen o lidech a zákaznících," vzpomíná Botínová, mezi jejíž blízké přátele patří také někdejší americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová či mexický miliardář Carlos Slim. "Je velmi chytrá, tvrdě pracuje a je dobrá," tvrdí o ní Buffett. Oba se podle deníku Wall Street Journal seznámili náhodou při slavnostní večeři v Paříži, kdy mu Botínová (mluvící pěti světovými jazyky) spontánně tlumočila do francouzštiny.

PODNIKÁNÍ JE TVRDŠÍ NEŽ PRÁCE V BANCE

Roky podnikání dnes manažerka považuje za dobrou školu a životní zkušenost. Vést vlastní firmu, kdy si šéf denně klade otázku, zda dostane důležitou zakázku, a zajistí tak svou existenci, podle ní bylo výrazně tvrdší než její působení v rychlém a nekompromisním světě investičního bankovnictví. "Vždy jsem vytvářela nový byznys, například v devadesátých letech, kdy jsem pomáhala rozjet aktivity Santanderu v Jižní Americe. Ale mít vlastní firmu je něco úplně jiného," rekapitulovala tuto éru v rozhovoru pro deník The Telegraph. Ve své práci je manažerka prý velmi strukturovaná, nerada chodí na dlouhé pracovní obědy a do kalendáře si zapisuje i to, kdy půjde sportovat či bude meditovat.

Již po třech letech navíc přišel smířlivý krok otce a dcery. Spolupráce managementu obou fúzujících bank totiž nebyla příliš harmonická, což vedlo k tomu, že Botín manažery protější strany s celkem 164 miliony eur vyplatil a dosadil management vlastní. Botínová se tak stala šéfkou Banesta, což byla největší a nejcennější dceřiná firma bankovní skupiny. Díky tomu na jednu stranu nasbírala nové zkušenosti v oblasti soukromého bankovnictví, což bylo zapotřebí i pro její nynější funkci, a na druhou stranu zde mohla uplatnit své znalosti z nového světa IT.

Kromě pozice šéfky Banesta byla Botínová také ve vedení Santanderu, kde iniciovala expanzi společnosti do Latinské Ameriky, Polska či Velké Británie. Na ostrově se banka uchytila především díky převzetí strádajících hypotečních společností (Alliance & Leicester, Abbey National a Bradford & Bingley). V listopadu 2010 otěže nad tamními aktivitami převzala sama Botínová a z banky učinila druhou největší společnost na trhu s 16 miliony klientů. Aktivní na této pozici byla až do smrti svého otce.

OSUD OD PRÁCE NEZDRŽUJE

O tom že je Botínová preferovaným nástupcem svého otce, experti spekulovali již dlouho. Jasno v tom očividně měl i zbytek vedení banky, který o nové šéfce rozhodl velmi rychle. Botín zesnul večer 9. září a již nastávající den v 17 hodin správní rada Botínové oznámila svou volbu. "Byl to velký šok. Právě zemře váš otec a vy v té chvíli musíte myslet na banku," vzpomíná v rozhovoru pro Wall Street Journal manažerka, která se svým otcem sdílela také zálibu v golfu (jako mladistvá byla dokonce dvakrát španělskou mistryní, její švagr je navíc jeden z nejznámějších profihráčů Severiano Ballesteros).

RAZANTNÍ ZMĚNY POMOHLY

Po svém nástupu do čela 191 000 zaměstnanců Botínová začala banku restrukturalizovat. Vyměnila část vrcholového managementu, včetně výkonného ředitele Javiera Marín Romana. Snížila dividendy a rozhodla navýšit kapitál banky o 7,5 miliardy eur. Zlepšení doznaly i odborníky kritizované služby zákazníkům, koncept poboček byl vylepšen a zavedena celá řada nových produktů. "Díky jejímu úsilí byl Santander první bankou, která zkusila transakce s novou digitální měnou bitcoin. Navíc zavedla celou řadu inovativních produktů," pochvaluje Botínovou magazín Forbes, který ji loni postavil na místo desáté nejvlivnější ženy světa.

Tento radikální řez byl ale zapotřebí. Jen tak se manažerka, jež se staví proti ženským kvótám a nerada bývá vyzdvihována jako žena-manažerka, mohla odlišit od svého otce. Odkaz Emilia Botín-Sanz de Sautuola y García de los Ríos, o němž vždy profesionálně hovoří jako o svém "předchůdci", je veliký. Během svého téměř třicetiletého působení ve firmě dokázal z regionální banky stojící v žebříčku světových bank až na 152. místě učinit silný a konkurenceschopný koncern, který v době jeho smrti patřil již mezi první dvacítku.

Fakt, že se Botínové tato "profilace" zdařila, dokazují nejen hospodářské výsledky Santanderu, ale i titul "European Banker of the Year", který získala letos na jaře. V neposlední řadě ale banka profituje i z nového stylu řízení. Zatímco její otec byl velmi dominantní, Botínová si podle agentury Reuters umí vždy vybrat dobrý tým, s nímž spolupracuje, a více deleguje.

Nicméně stejně jako její otec se navenek snaží s bankou vždy identifikovat, a to i opticky. Na valných hromadách či důležitých vystoupeních proto své oblečení vždy doplňuje nějakým červeným prvkem, ať už šátkem, sakem, či botami. Její otec Emilio naopak s oblibou v korporátních barvách nosil kravatu. Větší identifikaci s bankou chce Botínová nyní vyvolat i u klientů. Společnost sice má 117 milionů zákazníků, jen desetina z nich je ale podle manažerky loajální a Santander považuje za svého primárního finančního partnera. Ostatní spotřebitelé mají kont několik a na banku příliš úzkou vazbu nemají. Získat je chce například prostřednictvím lepších služeb ve správě jmění či platebními kartami. Na druhé straně ale musí mít na očích také rizika, banka má například rozsáhlé aktivity v Latinské Americe a ta je momentálně jak ekonomicky, tak politicky velmi nestabilní. Nejistota panuje, také co se týče dalšího osudu Velké Británie, která nyní vyjednává svůj odchod z Evropské unie. Oba regiony patří mezi hlavní pilíře banky, generuje zde téměř 40 procent svých zisků.

 

Barbara Bublíková,
spolupracovnice redakce

Zdroj: Bloomberg, Fortune, Wall Street Journal, Frankfurter Allgemeine Zeitung, Handelsblatt, Neue Zürcher Zeitung

Ana Patricia Botín-Sanz de Sautuola O´Shea

Její otec Emilio Botín-Sanz de Sautuola y García de los Ríos byl bankéř, matka Paloma O´Shea Artiñano byla pianistka s irskými kořeny. Vystudovala elitní dívčí University of Bryn Mawr ve Spojených státech a získala MBA na Harvardu.

V letech 1981 až 1988 pracovala v americké investiční bance J. P. Morgan, poté v bance Santander, kterou vedl její otec Emilio. Tři roky podnikala v IT poradenství a private equity, pak ji otec povolal zpět k Santanderu. Stala se šéfkou dceřiné společnosti Banesto, v prosinci roku 2010 se stala šéfkou Santanderu ve Velké Británii. Poté, co počátkem září 2014 nečekaně zemřel její otec, převzala jeho post šéfky správní rady Santanderu.

Související