Z míry se ale Sorrell vyvést jen tak nenechá. Sedmdesátiletý manažer, který již po téměř třicet let šéfuje společnosti WPP, má vždy vhodnou odpověď a ví, jak dát kontra. "Zhruba 99 procent mého příjmu pramení z úspěchu firmy. A většina akcionářů před lety tento systém odměn schválila," tvrdí manažer, na jehož kontě jen za poslední rok přistálo 40 milionů liber (v přepočtu 60 milionů eur) a byl tak jedním z nejlépe placených šéfů v Evropě. Dokonce i Martin Winterkorn, někdejší šéf automobilky Volkswagen, jejíž obrat byl čtrnáctkrát vyšší, si přišel jen na 16 milionů eur. "Pokud chceme mít v Británii světové šampiony, pak musíme platit také konkurenceschopné mzdy," hájil se Sorrell již v roce 2004, kdy vydělal dokonce ještě více, a sice 54 milionů liber.

Na to, co si o něm okolí myslí, Sorrell příliš ohled nebere. Vytrvale si jde za svým a úspěch jeho firmy mu v této strategii dává za pravdu. Z někdejšího výrobce kol a nákupních košů se během třiceti let stal šéf dnes největší reklamní a marketingové agentury na světě - její obrat vloni dosáhl 14,3 miliardy eur. Zisk před zdaněním a úroky činil 2,1 miliardy eur. WPP je aktivní ve 112 zemích světa, má 190 000 zaměstnanců a mezi její dceřiné společnosti patří velké agentury, jako jsou Ogilvy & Mather, Y&R, JWT či GroupM.

Z toho nyní finančně profituje i Sorrell, který v roce 2010 část svých vlastních podílů investoval do firmy s tím, že při pozitivním vývoji dostane jistý násobek zpět. Jen vloni na této transakci utržil 36 milionů liber (zhruba 50 milionů eur).

Z cifršpiona kreativcem

S kreativní branží přitom potomek ruských Židů se severního Londýna z počátku příliš mnoho společného neměl. Sorrell, jehož mnozí označují za hnidopicha, studoval v Cambridgi a posléze absolvoval MBA na Harvardu. Jeho první zaměstnání bylo na pozici marketingového experta u amerického výrobce potravin Glendinning Associations, v polovině sedmdesátých let se pak vrátil do Londýna. Zde nastoupil jako finanční šéf řetězce James Gulliver Ass a v roce 1977 stejnou pozici převzal v reklamní agentuře bratrů Saatchi, Saatchi & Saatchi. Zde zůstal celkem devět let a významně se podílel na expanzi firmy. Mnozí jej tehdy nazývali "třetím bratrem". Nakonec se ale vedoucí trio neshodlo na dalším finančním plánu a Sorrel ve sporu (nicméně s milionovým odstupným) odešel.

Tento přelom ale Sorrellovi, který na Valentýna roku 1985 oslavil své čtyřicáté narozeniny, přišel víceméně vhod. "Tehdy jsem se rozhodl, že je to moje poslední šance, jak rozjet vlastní podnik. A to jsem vždy chtěl. Chtěl jsem něco rozjet, vybudovat to a řídit," zavzpomínal při přednášce na INSEAD. Peníze z odstupného proto investoval do společnosti Wire and Plastic Products, za 676 000 liber získal třicetiprocentní balík akcií.

Do karet mu navíc hrála i situace na trhu, který byl velmi roztříštěný. "Bariéry vstupu na trh byly velmi nízké. Stačilo mít psací stůl a telefon. Klidně jste mohli jít do hotelu, pronajmout si pokoj a začít v něm provozovat agenturu," vzpomíná Sorrell v rozhovoru pro deník The Guardian.

V roce 1987 proto nakonec sám nastoupil do funkce výkonného šéfa a rozhodl se název firmy zkrátit na WPP. "To byl brilantní nápad," míní zpětně manažer, jenž za své zásluhy v roce 2000 od britské královny získal titul "sir". Sám sebe dodnes označuje především za byznysmena, který je schopen šéfovat čemukoliv a není závislý jen na reklamě.

Akvizice ano, fúze ne

WPP od počátku tlačil nahoru především prostřednictvím akvizic, téměř před ničím se nezastavil. V roce 1986 převzal deset marketingových firem, o rok později se drze pustil do akvizice amerického konkurenta J. Walter Thompson Group za 566 milionů dolarů. "Legrace byla, že my jsme tehdy byli jakási malá firma ve sklepě, která podala nabídku na převzetí společnosti, jež byla třináctkrát větší. Tehdy jsem byl totální outsider," dodává.

O rok později WPP vstoupila na burzu a o další rok později za 864 milionů dolarů převzala konkurenta Ogilvy Group, což ji málem dostalo na pokraj krachu. Majstrštykem přitom byla nejen samotná akvizice, ale také fakt, že se Sorrellovi podařilo ve firmě udržet Davida Ogilvyho. Tedy muže, který jej ještě jako konkurent označil za "hnusného malého hňupa", nicméně posléze s ním rád pracoval a svůj názor zcela změnil.

V roce 1990 byla WPP druhou největší reklamní společností světa (po Saatchi & Saatchi) a zaměstnávala na 21 000 zaměstnanců ve více než 50 zemích světa. Dnes k WPP patří celá řada významných agentur, mimo jiné Grey (právě tato akvizice v hodnotě 1,5 miliardy dolarů z WPP učinila jedničku na trhu), Y&R, ale také public relations společností, jako jsou Burson-Marsteller či Hill & Knowlton nebo společnost na výzkum trhu Taylor Nelson Sofres (TNS). Tento mix služeb je podle Sorrella důležitý, chtěl tak koncern postavit na širší bázi než jen na zajištění klasické reklamy.

Otec mu byl vzorem

Přestože neměl žádnou konkrétní představu o tom, co přesně chce z WPP vybudovat, bylo Sorrellovi jasné, že to musí být "něco velkého". Cit pro podnikání zdědil po svém otci, který v šedesátých letech provozoval maloobchodní řetězec. "Můj otec pro byl mě velkou inspirací. Jeho obchodem jsem byl už v mládí nadšený," vypráví Sorrell, který ještě coby školák četl deník Financial Times. "Když jsem pak dostudoval, myslel jsem si, že budu řídit a měnit svět. Na to ale došlo, až když mi bylo čtyřicet a založil jsem si vlastní firmu," dodává. Počátkem sedmdesátých let se přitom se svým otcem snažil pracovat. "To ale vůbec nefungovalo, což mě hrozně štvalo. Navzájem jsme se neposlouchali," vysvětluje. Jeho podnikatelská krev se projevila i před šesti lety, kdy se ekonomická krize projevila i v reklamní branži. Tehdy Sorrell neváhal prosadit masivní restrukturalizační program a propouštěním snížit výdaje.

WPP díky tomu těžké období přestála. Kromě jasného zaměření na finance firmy se strategií 1,74 metru vysokého manažera stalo také zachování rozmanitosti jednotlivých dceřiných firem, které nemají být v holdingu nijak propojovány, ale naopak si mohou při zakázkách i konkurovat. Zatímco akvizice podle něj budou roli ve vývoji firmy hrát nadále, fúzovat s konkurenty nechce. "To v naší branži nefunguje," řekl před lety v rozhovoru pro německý Handelsblatt.

Na otázku, jak dosáhnout úspěchu, Sorrell odpověděl, že je třeba několika faktorů. "Člověk musí být schopen svou práci dělat profesionálně. Být ve střehu, mít cit pro příležitosti a být ochoten riskovat. A samozřejmě mít také trochu štěstí," tvrdí v rozhovoru pro Heathrow Express. "Rada, kterou vždy dávám, je taková, že je třeba jednat rychle. Často tvrdím, že je lepší neperfektní rozhodnutí v pondělí než stoprocentně správné rozhodnutí v pátek," dodává.

Dnes už o veškerých aktivitách koncernu trochu ztrácí přehled, což dle jeho názoru ale není na škodu. "Hlavně zachovat klid a rovnováhu" je jeho motto a zároveň rada, kterou na přednášce dává také začínajícím manažerům.

Pro úspěch je klíčová rovnováha v kariéře i v životě

V roli manažera velké firmy je podle Sorrella důležité zaměřit se na pár jednoduchých věcí, které je třeba vyřídit, a nenechat se vším nechat vyvést z míry. "To je neskutečně těžké. Klíčové je udržet si rovnováhu," řekl před lety při přednášce na prestižní ekonomické univerzitě INSEAD.

On sám se této vyrovnanosti naučil na Harvardu při studiu MBA. "Měl jsem povinný kurz nazvaný "plánování v byznysovém prostředí," vypráví Sorrell, který ve volném čase rád čte byznysové knihy a sleduje i sám hraje kriket. "Jedním z úkolů bylo namalovat tři kruhy, které se měly protínat. První kruh byla kariéra, druhý rodina a třetí společnost. Cílem bylo dosáhnout rovnováhy, což je neuvěřitelně těžké, a já jsem na tom neskutečně ztroskotal," dodává sebeironicky muž, který si sám střílí ze svého vzrůstu a tvrdí, že je jako Napoleon.

Za jednu z porážek považuje rozvod s první ženou Sandrou v roce 2005, což byl tehdy nejdražší rozchod ve Velké Británii, který se i dost probíral na veřejnosti. Sandra po 32 letech manželství dostala 32 milionů liber, nemovitosti a dvě parkovací místa v garáži obchodního domu Harrods. "Rozvod byla absolutně moje chyba. Nedokázal jsem zachovat rovnováhu mezi kariérou a rodinou," tvrdí otec tří synů. "Celá ta záležitost byla velmi nepříjemná," dodává neustále mladistvě vyhlížející Sorrell. Dnes je podruhé ženatý s o třicet let mladší Italkou Cristianou Falconeovou, která pracuje pro Světové ekonomické fórum.

Jak dlouho ještě Sorrell, který své dny plánuje v dvacetiminutovém rytmu, ještě setrvá v čele WPP, je nejasné. Firma zatím nejenže nejmenovala žádné potencionální nástupce, ale otevřené zatím zůstává, jak dlouho ještě bude Sorrell šéfovat. Spekulace hovoří o dvou až pěti letech. Sám Sorrell se ale na důchod ještě necítí, nadále neustále pendluje mezi New Yorkem a Londýnem, dvěma hlavními centrálami firmy. O tom, co by mohlo stát na jeho hrobě, však představu má. "Asi tak ve smyslu: Něco nastartoval a šéfoval tomu. Možná ne moc dobře, ale každopádně se snažil dosáhnout maxima."

 

Zdroj: Handelsblatt, INSEAD, The Guardian, Financial Times, Horizont

Barbara Bublíková,
spolupracovnice redakce

 

Sir Martin Stuart Sorrell

- Narodil se 14. února 1945 v židovské rodině v Londýně. Studoval v Cambridgi, má titul MBA z Harvardovy univerzity.

- V roce 1968 nastoupil do oddělení marketingu v americkém potravinářském koncernu Glendinning Associations v oddělení marketingu, po dvou letech začal pracovat pro Marka McCormacka, zakladatele agentury IMG a promotéra nejrůznějších sportovců.

- V roce 1977 se stal finančním šéfem u reklamní agentury Saatchi & Saatchi, v níž byl kvůli svému vlivu ve vedení často nazýván třetím bratrem.

- V roce 1985 po sporu s vedením z firmy odešel a za odstupné koupil podíl ve firmě Wire and Plastic Products, kterou posléze přejmenoval na WPP. Šéfuje jí dodnes, drží přibližně jedno procento jejích akcií.

- Prostřednictvím četných akvizic z WPP učinil největší reklamní a komunikační agenturu světa, v roce 2014 její obrat dosáhl 11,6 miliardy liber. Firma se sídlem v Londýně má 190 000 zaměstnanců a je aktivní ve 112 zemích světa. K dceřiným společnostem patří reklamní agentury, jako jsou Ogilvy, Y&R, Grey či Burson- -Marsteller, společnost podnikající v public relations.

- Sorrell je podruhé ženatý, rozvod s jeho první ženou Sandrou patřil mezi nejdražší v britské historii. Z prvního sňatku má tři syny.

- Rád hraje kriket a lyžuje, v roce 2000 byl povýšen na sira.

- Na OH v Londýně (2012) patřil mezi známé osobnosti, které jednu etapu nesly olympijský oheň.


Foto: Reuters

Související