Radou, kterou by dal na cestu nastupujícím manažerům, se Jeffrey "Jeff" Immelt bohužel sám řídit nemohl. "Snažte se nastoupit na pozici, kterou předtím zastával ňouma. To je mnohem snazší, " prohlásil v rozhovoru pro magazín Fortune. "Když následujete někoho, kdo je dobrý, musíte každý den usilovat o změnu a zároveň se tvářit, že nikdy nic nebylo špatně," dodal.

Devětapadesátiletý Immelt ví, o čem mluví. V čele společnosti General Electric nahradil Jacka Welche, jenž se ve Spojených státech díky svým metodám těší pověsti manažerského gurua, a byl časopisem Fortune dokonce označen za manažera století. Welch za dvacet let v ředitelském křesle dokázal burzovní hodnotu koncernu téměř ztřicetinásobit ze 14 na 400 miliard dolarů a učinit z něj nejcennější podnik v zemi. Zisku dosáhl především díky drastickým úsporným opatřením, mimo jiné snížil počet zaměstnanců o polovinu. GE je díky němu dodnes jedinou firmou, která je bez přestání od roku 1896 kotována v Dow Jones Industrial Indexu.

Vedle těžkého dědictví ale Immelt musel bojovat také s nepříznivými vlivy zvenčí. Na post výkonného šéfa nastoupil 7. září 2001, tedy pouhých pět dní před teroristickými útoky na World Trade Center. Co následovalo, je obecně známo. Ekonomika (nejen) ve Spojených státech se dostala do krize, z níž se nedokázala zotavit dodnes. Velké problémy General Electric způsobila také krize bankovní, která propukla o sedm let později. Ta se výrazně dotkla finanční větve GE Capital, která tehdy byla jedním z hlavních pilířů koncernu.

TICHÁ REFORMACE

Tato konstelace je ale dnes minulostí, Immelt společnost za posledních čtrnáct let výrazně "překopal" a koráb GE se snaží nasměrovat zpět k jeho kořenům. Firma, kterou v roce 1892 založil vynálezce žárovky Thomas Alva Edison, se má opět více věnovat průmyslu. Mezi její hlavní oblasti zájmu patří letectví, doprava, energetika a zdravotnictví. V těchto segmentech nabízí nejrůznější produkty, počínaje světly do lokomotiv či rentgenovými přístroji přes letecké motory až po příslušenství pro jaderné elektrárny nebo ropný průmysl.

Tento průmyslový kurz Immelt podtrhl i nejnovější akvizicí na jaře letošního roku, kdy za 8,5 miliardy eur převzal energetickou divizi francouzského koncernu Alstom (vyrábí turbíny pro uhelné, plynové, větrné i jaderné elektrárny a systémy pro přenos elektřiny). Jednalo se o největší akvizici firmy v její historii, GE se díky tomu navíc podařilo upevnit svou pozici v Evropě, tedy na domácím trhu svého úhlavního konkurenta, německé firmy Siemens. Ta přitom byla původně první, kdo se o Alstom ucházel, převzetím chtěli Němci zabránit přesně tomu, co nyní nastalo.

Vedle akvizic je dalším důležitým krokem v transformaci firmy okleštění těch oblastí, které s její průmyslovou orientací nemají příliš společného. Na jaře tak Immelt rozhodl o prodeji divize nemovitostí v hodnotě 26,5 miliardy dolarů. Většinu těchto aktiv mají převzít investiční fond Blackstone a banka Wells Fargo.

Dalším milníkem je okleštění divize finanční, GE Capital. Aktiva této sekce mají být prodána během příštích tří let, jejich hodnota se odhaduje na 23 miliard dolarů. Bankovní služby sice dlouhá léta byly důležitým pilířem koncernu a chvílemi jistily přes polovinu zisku, podle Immelta ale skýtaly příliš velké riziko. To se projevilo především při propuknutí bankovní krize před sedmi lety. Tehdy banka přežila jen díky zárukám americké vlády ve výši 60 miliard dolarů.

Přestože tato doba nebyla snadná, je za ni Immelt vděčný. Díky krizi se totiž naučil lépe hodnotit rizika, což je podle jeho názoru jeho největší osobní pokrok za posledních deset let. "Do General Electric jsem nastoupil v roce 1982 a do útoků v září 2001 jsem nezažil žádnou velkou krizi. Ekonomika víceméně konstantně rostla o 3,5 až 4 procenta ročně, inflace byla nízká a Spojené státy byly největším hospodářstvím světa. Rizik tehdy příliš mnoho nebylo. Tomu bylo v posledních deseti letech jinak," vzpomíná Immelt. Posoudit, jak dobrý manažer někdo je, lze pouze ve chvíli, kdy jsou projekty ve zpoždění, něčemu se nedaří nebo někdo dělá něco špatně. Jen pak se něčemu můžete naučit. Sám o sobě bych řekl, že jsem se právě tomu za posledních deset let naučil," dodává manažer, který až na krátké intermezzo pro GE pracuje celý svůj život, respektive od absolvování MBA studia na Harvardu.

O tom, jak Immelt postupně přetočil zaměření firmy a realizoval velkou restrukturalizaci, svědčí pohled na její bilanci. Přibližně 60 procent tržeb, kterých firma dosáhla v roce 2001, pramenilo z divizí, které dnes již nevlastní. Celkově Immelt za posledních deset let v oblasti průmyslu podnikl transakce v hodnotě 100 miliard dolarů. Do roku 2018 má více než 90 procent obratu pramenit z průmyslu (v roce 2014 to bylo 58 procent).

Změnily se i stěžejní trhy pro GE, zatímco v roce 2001 aktivity v zahraničí tvořily pouhou třetinu obratu, dnes je to kolem 55 procent. K většímu posílení zahraničí má přispět i akvizice energetické divize Alstomu, která je velmi aktivní v trzích jako Čína, Brazílie i Indie. A ty jak známo po energii lační.

CO JSEM SE DNES NAUČIL?

Radikální proměnu se Immeltovi podařilo realizovat víceméně potichu, bez velké show, která byla typická pro jeho předchůdce Welche (pro jeho drsný a neúprosný manažerský styl se mu přezdívá "neutronový Jack"). "Když se chcete dostat nahoru a udržet se tam, musíte být odolní, vytrvalí a řídit," tvrdí manažer. "Je to intenzivní cesta k sobě samému. Je to otázka toho, jak rychle se umíte učit, jak se zlepšujete, jak rychle se vyvíjíte. Každý den se musíte dívat do zrcadla a zeptat se sami sebe: Co jsem se dnes naučil? Jak to zítra mohu udělat lépe," cituje Immelta magazín Barron's. "Když tuto touhu ztratíte, jste mrtví," dodává Immelt. S GE je manažer propojen i privátně - pro firmu pracoval po 38 let nejen jeho otec (byl v divizi leteckých motorů), při práci v divizi plastů se seznámil i se svou ženou Andreou.

Jeho vlastní školou života (a šéfování) byla doba, kdy se stal viceprezidentem divize domácích spotřebičů. Do této funkce jej Welch povolal v roce 1989, přesně ve chvíli, kdy GE kvůli chybným kompresorům muselo zpět do servisu povolat miliony chladniček. Jednalo se o jeden z největších (a nejdražších) skandálů koncernu.

Immelt, studovaný matematik a ekonom, zareagoval s rozvahou, snažil se zaměstnance motivovat (promlouval k nim z vysokozdvižného vozíku přímo v továrně) a vysloužil si tak jejich respekt. Dokonce se sám naučil kompresory opravovat, aby celou věc lépe pochopil.

OPTIMISMUS SI UDRŽUJE ZA VŠECH OKOLNOSTÍ

Tři roky práce v této oblasti byly podle Immelta "brutální" a "drsné", tato zkušenost jej ale posílila. "To mi dodalo sebevědomí. V té době jsem dospěl z hocha v muže," popsal tuto éru Immelt v rozhovoru pro časopis Time magazine. "Kdybych nedostal šanci dělat tento velmi riskantní džob, asi bych nikdy nebyl na postu výkonného šéfa," tvrdí s odstupem.

Možná mu v tom pomohl i optimismus, který se snaží si neustále zachovat. V tom chce být jako jeden z jeho "hrdinů", politik Ronald Reagan. Na čtyřicátém prezidentovi Spojených států si Immelt cení především jeho optimismu a důvěry. "A věřte mi, ten optimismus jsem po studiích, kdy jsem na trh práce vyrazil s dluhy ve výši 60 000 dolarů, potřeboval," dodává s úsměvem.

Kolegové všeobecně Immelta označují jako týmového hráče, který má schopnost kolem sebe shromáždit dobré a loajální spolupracovníky. Již na vysoké škole šéfoval spolku absolventů Phi Delta Alpha a dělal kapitána fotbalového týmu. Podle spolužáků byl vždy přirozený lídr a neváhal se za celé mužstvo postavit proti trenérovi a říct mu, že by tolik na družstvo neměl řvát. Ten jej sice zprvu nebral vážně, nakonec ale jeho rady uposlechl.

Na jeho rady dokonce dá i prezident Barack Obama, který ho v roce 2011 povolal do čela poradenské komise zabývající se trhem práce a konkurenceschopností. Na rozdíl od demokrata Obamy je Immelt přitom příznivcem republikánů.

V koncernu Immelt slavil úspěch i koncem devadesátých let, když pracoval jako šéf zdravotnické divize GE Medical Systems. Její čistý zisk během tří let dokázal zdvojnásobit.

V březnu letošního roku se sice objevily spekulace o jeho možném odchodu z funkce, ty ale Immelt razantně odmítá. "Jsem de facto ještě mimino. Nikam nepůjdu," odvětil manažer, který je teprve devátým šéfem ve 123leté historii firmy. Přestože pod jeho vedením hodnota akcie klesla z 39 na 26 dolarů za kus, je dnes General Electric díky své tržní kapitalizaci ve výši 270 miliard dolarů stále ještě dvanáctou nejhodnotnější firmou světa.

Zdroje: Fortune, Forbes, Barron's, Reuters, Challenges, Economist

Jeffrey Robert Immelt

Narodil se 19. února 1956 v Cincinnati, ve státě Ohio. Jeho matka byla učitelka, jeho otec pracoval pro General Electric v divizi leteckých motorů. V roce 1978 dokončil studium matematiky a ekonomie na univerzitě v Darmouthu, posléze pracoval u firmy Procter & Gamble. Zde jednu dobu seděl v kanceláři spolu s pozdějším šéfem Microsoftu, Stevem Balmerem.

V roce 1982 získal titul MBA na Harvardu a začal pracovat pro General Electric. Nejdříve jako interní poradce pro marketing, po roce přešel do oddělení prodeje v divizi plastů. Zde poznal svou pozdější ženu Andreu, s níž má jednu dceru.

Ve 33 letech se stal viceprezidentem divize domácích spotřebičů, o devět let později se stává šéfem divize zdravotnické techniky. V září 2001, pouhých pět dní před teroristickými útoky v New Yorku, přebral post výkonného ředitele General Electric. Výběrové řízení na tento post trvalo několik let, jeho konkurenty byli například James McNerney (posléze ve vedení Boeingu) či Robert Nardelli (později šéf Chrysleru). Přestože je republikán, povolal si jej prezident Barack Obama do čela poradenské komise na reformaci trhu práce.

 

Barbara Bublíková,
spolupracovnice redakce


Foto: Reuters

Související